O mně aneb jak jsem začala fotit

Jak to všechno začalo?

 

Asi každý z nás jako malý zkoušel fotit. Vzpomínám si, když jsem jako malá fotila na foťák s filmem – to bylo něco jiného, hlídat si, kolik toho člověk může vyfotit. 😀 Ale stejně jsem fotila blbosti. Jedny Vánoce, mohlo mi být tak 13, objevila jsem pod stromečkem přídavný foťáček k telefonu. Ano, v té době ještě byly telefony, které ve svém základu neměly foťák. Byla jsem nadšená a fotila jsem všechno, ale co si budeme povídat, ta kvalita byla příšerná. V 16-ti jsem si z první brigády koupila digitální kompakt od Kodaku. Vlastně ani nevím proč, protože si nevybavuji, že by mě v té době focení nějak bavilo. Asi to bylo nějaké znamení, které jsem v té době ještě nechápala. Foťák ležel dlouhou dobu v šuplíku a leží tam ještě teď. 10 let uteklo jako voda a najednou to přišlo…. Přišel ten pravý začátek focení.

 

Koncem roku 2015 jsme si s přítelem pořídili psa. Border kolii. To mě neskutečně nadchlo a měla jsem velké ambice – výstavy, závody v agility, dogdancing, ale… Árty byl šikovný, ale spolupráce občas vázla, hlavně když byl na cvičáku ještě někdo další. Árty je totiž mazlík, který miluje lidi a má potřebu se s každým mazlit. 😀 Teď jak píšu a přemýšlím o tom, začínám čím dál tím víc věřit tomu, že všechno, co se děje, má nějaký důvod a má nás navést na správnou cestu. Děkuji za všechny ty náhody v mém životě!

 

Při procházkách s Ártym jsem potkávala různé lidi a jeden z nich mě inspiroval svým zájem o focení a cestování. Začala jsem mnohem víc vnímat přírodu, jezdila jsem na výlety, východy a západy slunce, poznávala jsem České středohoří ze všech možných i nemožných úhlů a na tu všechnu krásu samozřejmě nešlo jen koukat. Začalo pro mě být důležité focení pro uchování vzpomínek na ty zázračné chvíle. Nevím, jestli znáte ten pocit, ale přála bych to každému, nebuďte líní. Zkuste někdy vstát brzy ráno a vydejte se ven. Nejít vůbec spát nebo vstávat ve 3 ráno, to bylo pro mě v té době úplně normální. Jeden východ slunce ve mně zanechal vážně neobyčejný zážitek – představte si – jdete lesem, ještě je tma, sice jdete po turisticky značené cestě, ale vlastně si vůbec nejste jistí, jestli jdete dobře a najednou, najednou se před Vámi zjeví tato nádhera, ze které se Vám skoro zastaví srdce:

východ slunce
Východ slunce – Foceno mobilním telefonem Huawei P9

 

Více fotek focených mobilem na mých FB stránkách v albu Foceno mobilem.

Chcete mít taky takové fotky? Podívejte se na nabídku mých kurzů, kde se dozvíte něco o tom, jak fotit a jak hledat správná místa a jak na nich být v tu správnou chvíli. 

Mimochodem, vidět naživo takový krásný východ slunce s inverzí, to je prostě zážitek. Vzpomínám si, jak jsem jednou vytáhla kamarádku Verču. Sice to podle mě nebyl ten nejdokonalejší východ slunce, ale ona z toho byla úplně nadšená. Třeba nám Verča popíše do komentáře její zážitek. 🙂 A co Vy? Máte taky nějaký silný zážitek? Napište do komentáře a inspirujte ostatní. 🙂

 

No, abych se zase trochu vrátila ke svému „životopisu“ 😀 Dva roky jsem si takhle fotila krajinky mobilem a pak, zase další náhoda? Známí mě poprosili, abych jim nafotila svatbu. „No ale já nemám foťák,“ byla moje první reakce. A jejich odpověď? „Máš hezké fotky, nafoť nám to klidně mobilem.“ No a teď, dokážete si představit svatebního fotografa s mobilem v ruce? 😀 Já teda ne. 😀

 

Když to začalo nabírat otáčky

 

Aby těch náhod nebylo málo, zrovna 2 měsíce před jejich svatbou končilo jedno spoření, na které mi dřív posílali peníze rodiče. Těm patří teď ještě jednou obrovské DÍKY – maminko, tatínku, moc děkuji! 🙂 Všechny peníze jsem skoro bez rozmyšlení investovala do fototechniky, abych mohla nafotit tu jednu svatbu. Říkáte si, že jsem blázen? Kvůli jedné svatbě kupovat foťák? Možná máte pravdu. Ale možná to tak má být. 🙂

 

Abych nešla na tu svatbu jen tak, začala jsem rychle shánět lidi, co budou ochotní stát mi před objektivem. A najednou mě to začalo pohlcovat a začali se sami ozývat lidi, že chtějí fotky. Tak jsem začala sbírat fotky do portfolia. Aktuálně, teď, když píšu tento článek, mám foťák 5 měsíců. Založila jsem si živnost, koupila jsem webové stránky a prostě to chci rozjet naplno, protože tohle je to, co mi dává v životě smysl. 🙂

 

Poděkování

 

Ještě jednou bych chtěla poděkovat všem co mě podporovali, těm, co stáli před objektivem při mých prvních foceních, těm, co mi dávali podněty k tomu, abych fotila, těm, co ve mě věřili, těm, co mi svěřili své důležité chvíle v životě, aniž by pořádně věděli, jak celé focení dopadne. Vážím si toho, že mám kolem sebe tak skvělé lidi, děkuji vám!

 

A na závěr bych asi měla poděkovat svému příteli, především za jeho trpělivost a toleranci, má to se mnou těžké. 😀 Vlastně jsme se těch 5 měsíců skoro neviděli, protože jsem sháněla portfolio a připravovala webovky, takže jsem buď někde lítala a fotila nebo jsem byla zalezlá u počítače – u různých kurzů, u úprav fotek, u webovek.

 

Trocha inspirace pro Vás:

 

Začněte si všímat, co se kolem Vás děje a zamyslete se nad tím. Proč to asi tak je? Třeba Vás to navede stejně jako mě. 🙂 A jestli Vás něco baví a chtěli byste se tomu více věnovat, začněte! A začněte hned! Úplně samo se to neudělá. 🙂 (Taky jsem mohla jen nafotit tu jednu svatbu a nic víc nedělat. Místo toho jsem ale sháněla lidi, abych získala praxi. Fotila jsem známé, ale i lidi, které jsem oslovovala v různých skupinách. Ano, je to investice, pracujete zadarmo, máte s tím nějaké náklady – ať už čas nebo v mém případě dopravu, ve Vašem případě to můžou být i náklady na nějaký materiál, ale, časem se Vám to vrátí, už si totiž začínáte tvořit klientelu. 🙂 ) A ještě něco: vzpomeňte si na film Yes man a naučte se říkat příležitostem ANO!

 

Připravuji pro Vás ještě pomocnou stránku na rozjezd – máte něco, v čem byste chtěli v budoucnu podnikat? Napište mi něco o sobě a svoji představu o budoucnosti a získejte lidi pro svoje portfolio. Na mých stránkách zveřejním Váš příběh, Vaši představu, popis toho, co nabízíte a kontakt na Vás. Vytvořte si díky lidem, kteří Vás osloví portfolio a budoucí potenciální klientelu!

4 thoughts on “O mně aneb jak jsem začala fotit

  1. Ahoj Veru, úplně mě nadchly tvoje stránky, jsou jedním slovem perfektní…Ano na můj první východ slunce nikdy nezapomenu, bylo to na zřícenině hradu Oltaříku a byl to jedinečný zážitek, který mě nabil takovým optimismem a skvělou náladou, i když z poloviny věřím, že to byla tvoje zásluha, jelikož jsi úžasný člověk. Mám tě ráda a doufám, že mě někdy ještě někam vytáhneš. Ať se Ti daří Veru moje…Verča

    1. Verunko, moc děkuji, že ses podělila o svůj zážitek 🙂 A děkuji Ti i za pochvalu stránek. Věřím, že spolu zase brzy vyrazíme, mimochodem, na podzim mám ty východy nejradši 🙂 Takže se určitě domluvíme 🙂 A třeba se k nám ještě někdo přidá??? Kdo by chtěl, určitě napište 🙂

  2. Ahoj Verunko, znám Tě už nějaký ten rok, ale tvoje píle a nadšení mi vzaly dech. Vůbec jsem nevěděla, co se v Tobě skrývá a jsem Tvůj veliký fanda. Držím Ti palce a přeji mnoho a mnoho úspěchů.
    Jsi prostě perfektní a … nemám slov.

    1. Ahoj Irenko, moc děkuji za krásná slova 🙂 Tam kde jsem teď a kde budu dál, jsem a budu hlavně díky takovým lidem, jak jsi Ty. Pozitivní ohlasy mi dávají tu sílu. O to víc, když mě ani nenapadne, že si někdo všiml toho, co všechno dělám a najednou mám komentář na stránkách. To opravdu potěší a dodá spoustu další energie. Děkuji 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *